Je život krásný i tenkrát, když bolí. Protože slunce stejně svítí na bolest i na radost.

Základní cyklus (1. - 4. díl)

3. ledna 2008 v 16:54 | Abucie |  Školák Kája Mařík
Stručné obsahy 1. - 4. dílu základního sedmidílného cyklu

První díl Školáka Káji Maříka nás přivádí na samoty v Brdských lesích nedaleko městečka Lážov, kde v hájovně žije hlavní hrdina společně s rodiči a jejich nejbližšími sousedy. Jsou to nadlesních Rédlovi, žijící v nedaleké myslivně a šafář s rodinou, kteří bydlí ve dvoře lesovny a starají se o dobytek, pole a lesní školku.
Kája je "dítě lesa" a my se s ním seznamujeme v jeho první školní den, kdy se má naprosto změnit jeho dosavadní život, který sestává z běhání po lese a pomáhání rodičům, čas si tento černooký klouček určuje podle hladu (kručení v žaludku a ledvinách, kam přijde to nejlepší jídlo, mu ukazuje, kdy je čas ukázat se doma). Jeho největší autoritou jsou rodiče, kteří ho vedou k náboženství a poctivému životu. Často natropí nějakou neúmyslnou lumpárnu a jeho největšími láskami, které ho budou provázet po zbytek života jsou příroda a hudba (za kterou by šel až na kraj světa). Proto se není co divit, že se mu do školy nechce a hned první den to dá náležitě najevo svým útěkem, později však za pomoci nejen rákosky, která tento kousek potrestá, pochopí, že škola není les a oblíbí si pana řídícího a pana faráře, kteří ho vyučují.
V tomto díle se nejvíce setkáváme s křesťanskými tradicemi a svátky během celého školního roku. Je zde popsané, jak se v hájovně slavily Vánoce. Na jaře se odehrávají příhody, které nám ukazují, jak venkovští obyvatelé slavily velikonoční svátky.
Kája nemá s učením problémy a kam přijde, tam ho mají rádi díky jeho otevřenosti a upřímnosti, což často dělá starosti jeho blízkým, kteří mu kladou na srdce, že má mluvit jen o tom, na co se ho jiní ptají. Jeho velkým zastáncem je tatínkův nadřízený pan lesní Rédl, který žije v lesovně s manželkou, dcerou Zdeňou, která je o rok mladší než Kája, a služebnou Týnou. V Kájovi vidí příklad zdravého dítěte a často je mu smutno, když ho srovná se svou, stále nemocnou, dcerkou. Kája děvčátky pohrdá a často jim tropí naschvály, aby dokázal jejich "hloupost" a Zdenička lesních není žádnou výjimkou. To se však změní, když děvčátko onemocní spálou a on se dozví, že ho v horečce volá, i přes přísný zákaz se vydá do lesovny a donese jí kytičky a sladkosti, což vyjde najevo až po jejím uzdravení, kdy se všichni diví, že Kája tuhle návštěvu neodstonal. Po této události se stává Zdeniným ochráncem, učitelem a největším dětským přítelem a ona ho bere jako největší autoritu. Učí ji jíst s chutí, otužovat se a vychutnávat pohyb na čerstvém vzduchu, díky čemuž se ze dříve slaboučkého, bleďoučkého dítěte brzy stává zdravá, veselá holčička, na kterou stačí "vyvalit" oči a udělá to, co jí Kája poradí. Od té chvíle s ní tráví každou volnou chvíli a jak v lesovně tak v hájovně mají druhé dítko rádi jako vlastní.
Kája se však také setkává s lidskou zlobou, kterou v Lážově představuje stará, závistivá a pomlouvačná kovářka. Je všude tam, kde se něco děje a nic jí nesmí ujít. S Kájou, který zatím nechápe, že ne všichni žijí podle božího přikázání, se často dostává do drobných potyček. Více má však v městečku přátel, několikrát denně běhá ke kupci panu Štulcovi, který se těší z každé jeho návštěvy. Především proto, že pan Štulc prodává rozinky, které může celý den jíst, se stane kupec pro malého školáka vysněným povoláním. Slečna řídících se stane jeho velkou přítelkyní, ke které si chodí pro radu a pohádky.
V Kájově prvním školním roce přibude na samoty nový obyvatel, šafářovic dcerka Marjánka, která se v budoucnosti stane pro Káju, který jí má sice rád, ale nechápe, že tak pomalu roste, pokusným králíkem, když na ni například zkouší, co je to škrkavka. Kája se také poprvé setkává se smrtí, když zemře jeho slaboučký spolužák Frantík a jeho blízcí mu vysvětlují, co smrt znamená. Návštěva pana vikáře ve škole, při níž má Kája uvítací řeč, která má velký úspěch, mu přinese novou povinnost, učit se proslovy pro nejrůznější příležitosti. Během školního roku se také poprvé podívá na Karlštejn a Svatou Horu, což mu přinese spoustu nových známých a přátel, které okouzlí jeho povaha.
První díl zakončuje dobrá zpráva, že Kája má na vysvědčení samé jedničky, což pro něj samozřejmě není tak důležité jako to, že začínají prázdniny.
Druhý díl začíná skaleckou poutí, což je pro obyvatele Lážova velká událost a všichni se na ni také dlouho dopředu připravují, stejně tak jako na přivítání návštěvníků. Kája se Zdeňou se těší na všechny radosti, které jim pouť přinese. K Maříkovým přijíždí Kájova sestra Cilka a bratr Václav, kteří jsou o několik let starší a žijí ve Vídni. Děti nedočkavě očekávají Ládíčka, chlapce z Příbrami, který má přijet do hájovny na letní byt, aby se otužil. Je úplně jiný než děti ze samot. Je zhýčkaný a zchoulostivělý. Kája se poprvé setkává s dítětem, které je záměrně surové, vzpurné a zlostné. Ale maminka hajná svou přísností a dobrotou nakonec chlapce usměrní a děti jej svým příkladem naučí chuti k jídlu a otužilosti, takže po pobytu u Maříků se do Příbrami vrací zdravý, normální kluk.
Děti společně s Ládíčkem prožívají prázdniny na samotách, pomáhají rodičům, chodí na výlety po okolí a připravují se na svatbu služebné Týny z lesovny s lážovským truhlářem Malinou. Na svatbu přichází nová služka Emila a Kája se stane hrdinou dne, když objeví její plány vykrást lesovnu. Na svatbě se pan lesní, pan řídící a pan farář domluví na tom, že Kája musí jít studovat. Maříkovi by si však jeho studium nemohli dovolit a proto se usnesou i na tom, že jej finančně podpoří.
Za odměnu, že Kája zachránil lesovnu před vykradením, slíbila paní lesní dětem výlet do Prahy, jen co Ládíček odjede. Paní lesní je vezme ke své sestře, paní doktorové Jirsové. Děti poprvé vidí velkoměsto, hodnotí a vnímají ho s pohledu venkovských dětí. Poprvé se setkávají s rádiem a svezou se autem. Nakonec, přes návštěvy kina, Národního divadla, cukrárny a dalších radovánek, usoudí, že by se tam bez svých lesů usoužily.
Po návratu z Prahy přijedou do Lážova vojáci a tím se zpestří dětem konec prázdnin. Kája se do školy netěší a je rád, že tam nebude chodit sám, protože lesních Zdenička nastupuje do první třídy. Pan řídící má pouze prvňáčky a tak se Kája seznamuje s novým učitelem, který zpočátku považuje Káju za prostořekého ale později stejně jako ostatní podlehne jeho upřímnosti a dobrosrdečnosti.
Kájův druhý školní rok se chýlí ke konci, když paní lesní oznámí, že Týna Malinová má chlapečka a v lesovně jsou křtiny. Ve škole se nacvičuje divadelní hra, ve které má Kája velmi důležitou roli, všichni v celém Lážově žijí touto událostí, která úspěšně odstartuje dlouho očekávané prázdniny.
Začátek třetího dílu je věnován zlobení dětí, které si musí za špatného počasí hrát doma a přitom být potichu. Všechny jejich hry končí přes veškerou snahu velkým randálem, a tak děti dostanou, jen co se udělá hezky, domácí vězení, které však velmi rychle skončí, když si všichni uvědomí, že venku nikomu jejich "tiché" hry vadit nebudou.
Seznamujeme se s prací a zábavou na samotách během celého roku. Koncem ledna je v lesovně zabíjačka, v únoru se školní děti chystají na karneval, Kája je poprvé vyveden aprílem, v dubnu se Lážov připravuje na pálení čarodějnic, na samotách je velkou událostí svátek pana lesního a v létě probíhají žně, které zaměstnají všechny obyvatele.
Když jdou děti s novou Týnou (v lesovně se tak říkalo všem služebným) z pálení čarodějnic setkávají se s loupežníkem z brdských lesů, ze kterého se nakonec vyklube pán lážovského zámku, děti se mu velmi líbí a proto si je pozve, aby potěšily i jeho paní. Kníže pán je seznamuje se svým duševně a tělesně postiženým synem Leem a děti si uvědomují, že zdraví si nemůže člověk koupit za žádné peníze.
Maříkovi se rozhodnou, že vezmou na letní byt pana Karbulku z Prahy. Je to soukromý filolog, který nerad vidí pustošení mateřské řeči a děti jsou pro něj zdrojem mnoha starostí, když se je snaží naučit správně používat řeč a zbavit je nespisovných výrazů. Panu Karbulkovi se však v hájovně líbí a jen nerad se s ní loučí.
Poprvé se můžeme setkat s s Honzíčkem Tancibudkou, pro kterého si pan lesní pošle během žní, aby nařezal v lesovně dříví. Honzíček je líný a víc si hledí sklenky alkoholu, než vlastního stavení, které se mu pomalu sype na hlavu. Podle toho také dopadne práce v lesovně, když Tancibudka vymámí na dětech láhev jalovcové. Dříví si nařeže Týna sama a domů ho musí odvézt tatínek hajný.
Během žní dojde v Lážově k děsivé události, když vypukne na statku u Ambrožů požár v době, kdy je většina dospělých na polích. Kája, který je zrovna v městečku, vyvede ze statku babičku s vnoučkem a zvonem přivolá lidi z polí. Sám nečeká na žádné díky a běží domů. V Lážově se ale nakonec dozví, kdo zvonil na poplach a zachránil babičku Ambrožovic s Pepíčkem. A tak je malý hrdina ve škole pochválen a odměněn.
Do lesovny zavítá stejně jako každý rok myslivecký facír (člověk bez stálého zaměstnání, který sběhl od mysliveckého povolání) Křampula, rád jí a k práci moc není, ale pro děti je zpestřením. V Lážově se děti setkávají s Milosrdným bratrem, který vybírá peníze na rozšíření nemocnice. Protože městečko nezná a zatím moc dobře nepochodil nabídnou se mu děti, že ho zavedou tam, kde ho uvítají. Peníze obdrží téměř všude a po tomto úspěchu se rádi ujmou sbírky na ubohé děti ve Vincentinu v Praze, která především díky nim dopadne velice dobře.
Ve čtvrtém dílu děti poprvé navštíví cirkus, což Káju přivede na nápad, že by si mohl společně s rodiči a Rédlovými něco podobného zařídit a se Zdeňou začne cvičit hajných krávu Lysku a lesních kozu Lízu. Když však po několika hodinách zjistí, že nedosáhly žádného výsledku, na nápad s cirkusem rychle zapomenou.
Ve škole pan farář oznámí, že se děti budou připravovat ke svatému přijímání. Na zpověď se chystá jen Kája, poněvadž je třeťák a Zdeňa teprve druhačka. Děti si mají napsat na papírek své hříchy a Kája, přestože má dušičku čistou, začíná mít pocit, že je největší hříšník. Odprošuje doma i v myslivně, aby mu odpustili. Zdeňa si stěžuje, že je teď jiný a zamyšlenější než dřív, ale to se změní hned po první zpovědi, kdy se mu velmi uleví díky laskavosti pana faráře.
Rédlovi Zdeničce objednali piáno a spolu s ním přijíždí do lesovny mladý adjunkt (pomocník) Pavel Junek, který je schopný myslivec a dobrý klavírista. Vezme na sebe učení dětí hře na klavír. Zdeňa se poctivě učí noty a Kája po ní odposlechem opakuje, ale když to vyjde najevo rychle dohoní i teorii.
Kája se chystá na biřmování, kde mu má jít za kmotra pan lesní a kde bude říkat přivítání. Celý Lážov se připravuje, v lesovně vypravují Zdeničku, která bude družičkou a Týnu, která ještě biřmovaná nebyla. Přivítání dopadne moc dobře a pan arcibiskup si pozve Káju na faru, kde se přes všechny obavy, co všechno Kája řekne, všichni dobře pobaví.
Když je Kája ve čtvrté a Zdeňa ve třetí třídě, rozhodne se, že po prázdninách půjdou oba do školy do Prahy. Tato skutečnost je vůbec netěší, poněvadž Maříkovi odmítnou nabídku lesních, aby děti bydlely u Jirsů na Smíchově a seženou synkovi bydlení u příbuzných Matochů. Tak se Kája začíná připravovat na přijímací zkoušky na Karlínskou reálku, i když jak usoudí pan řídící, přípravu nepotřebuje. Kája jde však na přijímací zkoušku velmi nervózní, když se tedy dozví, že byl přijat je moc šťastný a jeho radost zkalí jen návštěva u Matochů, kde se mu vůbec nelíbí.
O prázdninách přibude v lesovně Zdeničce bratříček Staník a připravují se křtiny, na které přijede bratr pana lesního, továrník Pantaleón Rédl z Vídně. Ten způsobí značný rozruch v městečku mezi dětmi, když přijede se šoférem autem.
Kája se seznamuje s dědouškem Divišem, kterého vyhnaly děti z domova a on žije v pastoušce v lese. Je velmi slabý a nemůže se o sebe postarat sám, tak mu začne Kája tajně pomáhat a nosit jídlo, chodí za ním v noci a přes den je pak ospalý. To se však nelíbí tatínkovi hajnému a tak ho sleduje. Když zjistí, o co jde, je na svého synka pyšný. Diviš díky Kájovi získá dobrodince u Maříků i Rédlů.
Prázdniny se rychle chýlí ke konci a v hájovně i lesovně začínají vypravovat děti do Prahy. Tam je doprovází pan lesní, kterému je velmi líto, když vidí, jak bude u Matochů Kája bydlet. Ví však, že Maříkovi jsou vděčni za finanční výpomoc při jeho studiích a o dalším dobrodiní nechtějí ani slyšet. Kájovi začínají krušné časy, Matochovi mají pět synů a nechovají se k sobě hezky. Děti rodičům tykají, je tam neuklizeno, teta nejde pro ránu daleko a Kája si dlouho zvyká na odlišné prostředí. K jeho smutku přispívá také stesk po domově a lesích. Netroufá si stěžovat, neboť ví že by rodičům přidělal starosti a možná by ho už nemohli nechat studovat v Praze.
Kája se seznamuje se spoustou lidí, dobrých i špatných a útěchou jsou mu návštěvy u Zdeňky. U Matochů je Kája do Vánoc, předtím za ním přijede pan adjunkt Pavel a když vidí v jakých žije podmínkách, najde mu jiný byt. Modřiny od tety Matochové nakonec přesvědčí i Maříkovy.
Kája se seznamuje se školníkovými, u kterých bude od druhého ročníku bydlet. Pomáhá spolužákům a je velmi dobrý student. Hraní na klavír u pana katechety, který poznal jeho talent, mu jde také výborně. Katecheta ho doporučí k mistrovi Netrefovi, který je vynikajícím hudebníkem a profesorem hudby. Ten přijme Káju na hodiny přesto, že obvykle učí až starší studenty.
Když jde Kája od mistra Netrefy, najde týraného pejska, kterého si nechá a začne mu říkat Raf. Má ho tajně, proto ho přivede do školy, kde si ho všichni zamilují a při první příležitosti ho odveze do Lážova.
Kája ukončí první ročník reálky s výborným prospěchem k velké radosti rodičů a všech svých zastanců, především pana lesního. Zdeňa na tom na měšťance není tak dobře, ale oba se velmi těší domů, kde je čekají dva šťastné měsíce prázdnin.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama